doprava Doprava zdarma od 1.500,- Kč                               dopravaDoručení do 2 pracovních dnů s PPL

CO JE LANÝŽ

Lanýž (latinsky tuber, v českém volném přepisu „houba, tu ber") je velmi vzácným druhem houby rostoucím pod zemí zpravidla v blízkosti kořenů některého z listnatých stromů. Ač svým tvarem připomíná lanýž namnoze nevzhledný, hrbolatý brambor, o to více skrývá pokladů ve svém chuťově zcela ojedinělém a co do účinků nesrovnatelném jádru. Jakmile se pak vašich smyslů dotkne poprvé jeho vůně, zaručeně jí (vůni) a jemu (lanýži) neodoláte!

 

 AdobeStock_89646677

Lanýž - démant kuchyně

Již od dob Sumerů jsou po několik tisíciletí lanýže považovány za tu nejvytříbenější labužnickou specialitu. Dokonce jeden z nejproslulejších kuchařů a gurmánů Jean Anthelme Brillat-Savarin o nich ve svém gastronomickém veledíle Fyziologie chuti (1825) neváhal prohlásit, že jsou tím pravým "démantem kuchyně".

I dnes neztratily nic ze své ryzosti a originality, ba právě naopak. Ač se již v časech antiky pokoušely rozkrýt záhadu jejich původu - Cicero je označoval coby "děti země" a Plútarchos vznik lanýžů viděl jako "výsledek úderu blesku, tepla a světla v zemi" -, skutečnost lanýžů zůstala zahalena tajemstvím obdobně jako se alchymisté později marně pokoušeli přijít na kloub výrobě zlata. A i když v minulých dvou staletích bylo pěstování lanýžů zejména ve Francii zčásti zkultivováno, přesto ty nejlepší kousky rostou pouze v přírodě bez lidského přičinění. Proto i nadále zůstane lesk této "nejdražší houby světa" vzácnou a lahodnou ozdobou každé sváteční tabule.

 

Zásady po(u)žití lanýžů v kuchyni

  1. Lanýže se nesmí nikdy vařit nebo ohřívat!
  2. Nikdy nemíchat lanýže s výraznými sýry!
  3. Vždy používat extra virgin olivový olej a sůl!
  4. Nepoužívat lanýže na přímo kořeněná jídla jako jsou grilovaná masa a ryby!

 

Afrodiziakum - není nad lanýže

Dle tradiční čínské medicíny (TCM) lanýže nasávají tu nejryzejší esenci z kořenů stromů, tedy koncentrují v sobě tu nejčistší energii. Tato životadárná esence vyživuje a posiluje energii ledvin, jež odpovídá za délku a kvalitu života a působí i jako mocné afrodiziakum. Inu, energie čirá vždy mízu do žil vlila!

 

 

Sběr lanýžů

Jak se na správný diamant sluší a patří, nalézt lanýže představuje kombinaci usilovného hledánívelké porce štěstí a jen malého výnosu. Pokud máte skvěle vyvinutý čich, můžete se zkusit sami vydat do předem vytypovaného listnatého lesa, zda se vám onu líbeznou vůni podaří vaším velejemným nosem zachytit. Dalšími třemi indiciemi pro výskyt lanýže jsou praskliny v půděroje lanýžových mušek těsně nad zemí, popřípadě též plochy s odumřelými rostlinami, neboť lanýž vylučuje zvláštní herbicid, jenž je osudný pro veškerou jinou flóru v místě svého výskytu.

Ač se lanýže nejčastěji nacházejí u kořenů listnáčů přibližně třiceti centimetrů pod povrchem, některé kousky je nutné vydolovat až z hloubky dvou metrů. Protože však jen málokterý člověk se může pochlubit takovouto hloubkovou senzitivitou, využívají se při pátrání speciálně vyšlechtěná a vycvičená zvířata - zejména psi a vepři. Obzvláště pak prasnice cítí feromony, jež vyzařují lanýže z hloubi země, jako afrodisiakum. S těmi jejich šťastní majitelé neúnavně křižují lesy s předpokládaným možným výskytem a sotva počne zvíře hrabat, je odstaveno, aby onen poklad mohl profesionální hledač lanýžů již sám motyčkou opatrně vyhloubit. Odměnou je mu sic neforemná černá hrouda, jež je však "nad zlato vzácnější".

 

Proč lanýže z Itálie?

Lanýže se dělí na 3 základní typy - černý letní, černý zimní a bílý. Černé lanýže se nazývají též périgordské podle jednoho z regionů ve Francii a rostou výhradně v symbióze s kořeny dubů. Vedle Země galského kohouta se jim daří též ve Španělsku, Itálii a v malém množství též ve státech bývalé Jugoslávie. Vedle dubu ho můžeme nalézt též v kořenových systémech buků, ořechů či topolů a i když může dosáhnout i váhy půl kilogramu a průměru 12 centimetrů, ve skutečnosti jsou jeho rozměry mnohem menší.

O to více vynikl na sklonku roku 2007 nalezený absolutní rekordman co se velikosti a ceny lanýže týče. Nedaleko od šikmé věže v Pise se podařil odkrýt jistému Lucianu Saviniovi a jeho psu Roccovi neuvěřitelných 1,5 kilogramu vážící skutečný kolos mezi všemi doposud nalezenými lanýži světa. V aukci jej poté koupil Stanley Ho, vlastník kasina z Macao, za "pohádkových" 330 000 $ (cca 6 mil. Kč). Jak je však u těchto výjimečných "gurmánsky démantových" aukcí zvykem, výtěžek z rekordního transferu šel poté na charitativní účely.

I když se i mimo Evropu nacházejí (zejména v Číně a USA) "naleziště lanýžových démantů", přesto nad všechny regiony světa vyniká vhodnost půdy i kvalita nálezů v Itálii, jež je zemí doslova lanýžům za(s)líbenou. Proto i my bychom rádi vám zprostředkovali výhradním dovozem z této oblasti jejich nesrovnatelnou chuťpodmanivou vůni a leskem démantu zářící aroma.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lanýže: Nejdražší houbová delikatesa na světě

První zmínka o její zvláštnosti byla už ve 4. století před naším letopočtem. Ve středověku se staly lanýže oblíbenou inkrediencí pro vaření biskupy z francouzkého Avignonu a v době renesance už jejich hodnota natolik stoupla, že se dostaly na stoly pouze bohatých a vážených lidí. Co mohlo „obyčejnou“ houbu učinit natolik vzácnou a ceněnou?

Především: atypická chuť a její nesnadné nalezení. Houba z rodu „tuber“ čeledi lanýžovitých totiž neukazuje svoje chutné, drahé tělo zpoza listů každému kolemjdoucímu. Ukrývá se jako pravý poklad pod zemí a pěkně v bezpečí přibližně třiceticentimetrové hloubky. To, že mluvíme o opravdovém pokladu, brzy zjistíte.

Můžete mít svůj gurmánský čich vyvinutý jako nejlepší student gastronomie, ale přesto ji bez pomoci speciálně trénovaného psa nebo prasete nenaleznete. Ano, slyšíte dobře. Prase má natolik vyvinutý čich, že vám houbu pomůže najít. Nejlépe ji umí vycítit prasnice, nejvíce ceněný bílý lanýž totiž produkuje vůni, která napodobuje sexuální hormon samce. Takže samička je vyloženě lanýžem vábena. V historii se k jejich hledání používaly výhradně ony. Přesto v poslední době dávají hledači lanýžů přednost cvičeným psům. Pak už jen stačí mít štěstí.

Tak jako ho měl například na konci minulého roku Ital Luciano Savini. Jeho pes Rocco ho na „houbařské“ procházce učinil milionářem. Nalezl totiž v zemi kousek od Pisy největší bílý lanýž století. Dosahoval váhy 1,5 kg a rekordní cenu 330 tisíc dolarů (přibližně 5 miliónů korun) za něj v aukci probíhající zároveň v Macau, Hong Kongu a Florencii zaplatil Stanley Ho – mimochodem král gamblingu vlastnící kasína v Macau a jeden z nejbohatších lidí v Asii. Výtěžek z aukce šel tradičně na charitativní účely.

 

Nejvzácnější bílé lanýže se nalézají hlavně v severní Itálii, nejvíce ceněné a nejchutnější pak u města Alba. Jejich velikost sahá až do průměru 12 cm. Trh v Albě má nejvíce práce od října do listopadu, kdy tyto lanýže mají nejintenzívnější vůni. Cena kilogramu nejvzácnějšího druhu Tuber magnatum se pohybuje od 2000 do 4000 EUR (přibližně 50 až 100 tisíc korun).

Ne všechny lanýže se však mohou zdát tak nedostupné. Existuje několik druhů, z nichž se některé i pěstují. Například černé lanýže, které rostou výhradně s dubem, dosahují v průměru 7 centimetrů a pěstují se převážně ve Francii, Španělsku, Itálii nebo Chorvatsku. Největší trh s těmito lanýži je v jihozápadní Francii ve městečku Lalbenque. Převážný zájem zákazníků pak vrcholí v lednu. Kilogram stojí od 200 do 600 EUR (asi od 5 do 15 tisíc korun), záleží na kvalitě.

 

Lanýže letní jsou nejznámější. Rostou totiž kromě Itálie, střední Evropy a Anglie také v Turecku a Severní Africe. Jsou hodně využívány v kulinářství jako koření a i když nemají takové silné aroma jako zimní lanýže, jsou hodně oblíbené. Pak jsou ještě nechvalně známé čínské lanýže. Nechvalně proto, protože jako každé „kopie“ z Číny bývají vydávány za originál. Rozdíl mezi bílým lanýžem a čínským je znatelný před ochutnáním již ve vůni.

A v jakých jídlech vybrané kuchyně tuto houbařkou delikatesu ochutnáme? Jejich ostrá chuť bývá v podobě papírově tenkých plátků vnášena do masitých pokrmů, pod kůži pečeného kohouta, do jater, paštik nebo nádivek. Bílé lanýže jsou pak servírovány neuvařené, nastrouhané na čerstvě doutnající těstoviny s máslem nebo na salát. Objevit je můžete i v některých speciálních sýrech. Bílé lanýže mají ostřejší a intenzívnější chuť než černé.

Jejich vůně připomínající čerstvou zeminu a houby je tak silná, že pokud si je přinesete čerstvé domů, prostoupí celou místnost. Americký módní návrhář Tom Ford se vůní natolik inspiroval, že v roce 2006 uvedl na trh dokonce parfém s černým lanýžem.

 

Jako náhražku drahého lanýže používají kuchaři po celém světě lanýžový olej, který sice lanýže neobsahuje, ale je levnější variantou specifické chuti. Až se však k pravému lanýži dostanete, vzpomeňte si na slova slavného znalce a labužníka Brillat-Savarina, který jej nazval „diamantem kuchyně“. A diamantů nemusí být obrovské množství, aby dokázaly přinést ten pravý požitek. Když ochutnáte, už nikdy neodoláte.

 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.